Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo “turné”. Pak dalo nějakých sedm lidí(i více, pokud počítáme přesah k spřízněným Creed of Life) hlavy i ruce dohromady a mohlo se jet. Kam? Na koncerty přeci! Turné Meán Fórmháir – Svěcení podzimu 2009 máme po třech nádherných víkendových maratonech úspěšně odjeto a jako drobné ohlédnutí jsme pro vás připravili malý report – vzhledem k rozsáhlosti pro jistotu rozdělený do tří částí. Víme, že psát ho s měsíčním zpožděním není úplně ideální, ale o to větší bojovkou je pokoušet se na vše rozvzpomenout:) Taky je nám jasné, že nikoho nebaví číst obsáhlé grafomanské výlevy týkající se toho, že jsme někam přijeli, nějak zahráli a bylo to super, ale když už, tak ty největší drby. Vezmeme to tedy v bodech, ale ještě předtím je třeba zmínit pár věcí. Turné bylo fantastické a s drtivou většinou ze sedmi koncertů jsme velmi spokojeni a některé dokonce značně předčily naše očekávání. Všichni jste byli vynikající a moc děkujeme za návštěvu, snad se brzy opět uvidíme! (A když otevřete na našem webu sekci koncertů, určitě si všimnete, že k tomu příležitosti budou:) Také bychom rádi poděkovali oběma sebrankám, s nimiž jsme se vydali na pouť. Kapela plná bradkařů Creed of Life i beskydští hipíci z Dissolving of Prodigy byli vynikající a jejich společnost neocenitelná.
No a teď již k slíbeným drbům…
Plzeň 11/9
- Vysvětlil by nám někdo, proč jsme se snažili dojet z Prahy do Plzně přes severní Čechy? Zní to neuvěřitelně, ale obě auta Cruadalach zahnuly na špatnou dálnici, a to nezávisle na sobě. Neustále jsme se naháněli po benzinkách a nemálokrát bylo nutno použít telefon. Radalf kajícně přiznává svůj díl viny na tomto faux pas, jelikož nedbal toho, že byl ustaven do funkce navigátora, a místo toho s kytaristou Tomášem nadšeně a falešně hulákal skladby od XIII. století a Tomovy druhé kapely ReasonS. Řidička Hanka i přes to, že jí bylo celou cestu řváno do ucha, cestu odřídila bravurně, byť teď možná trochu neslyší na pravé ouško…
- Ačkoli se v Plzni zabloudit skutečně nedá a Hanka měla k dispozici velmi podrobnou mapu, nakonec jsme stejně uvízli ve spleti jednosměrek. Na tom už Radalf vinu ovšem nenese!
-Poprvé v životě jsem jel koncert na místo, kde sice spím, ale nikdo netuší kde. Ano, po příjezdu do divadla Pod Lampou nás čekalo nemilé zjištění, že nocleh v klubu padl a nemáme kde chrupinkat. Problém během večera naštěstí vyřešil kytarista a zpěvák Pavel od sympaťáků Mortal Destiny, který si po více než pochopitelném přemýšlení a zvažování všech kladů a záporů (ok, spíš záporů) natahal do bytu osm euforicky ovíněných individuí. Protože jsme nechtěli rušit nájemníky domu, šli jsme do třetího patra po špičkách za pubertálního hihňání a mohutného chóru “pššššššššššt”, který by jistě zahnal křižáky u Domažlic lépe než “Kdož sú boží bojovníci”. Doufáme, že jsme nikoho neprobudili.
- Již v Plzni začala oblíbená pohádka na téma “zapomněl jsem si spacák”. Skutečně, Tomáš až nebývale často zapomínal spacák. Jednomu to je skoro podezřelé. Existují i zlé jazyky, které tvrdí, že si ho zapomínal schválně, aby mohl jen v trenkách lézt k Radalfovi, ale na tom jistě není ani zbla pravdy. Pavel nás ochotně nechal rozvalit se mu po obýváku a pak si na hlavu radši položil polštář, aby pokud možno nemusel 
poslouchat nadšené řečnění členů Cruadalach a Alberta z CoL na téma “kdo komu vleze do spacáku” případně “kdo koho ošuká do kaďáku”. Romantičtí trýznitelé kytar z nás nikdy nebudou a na veskrze slušného Pavla to bylo celkem moc – tímto se mu omlouváme za duševní újmu.
- Ráno jsme byli probuzení Axovým telefonem, z kterého běžel tento audiozáznam. Takové probuzení bychom nikomu nepřáli. “Kurváááá!!! Do pííčíííí!!! Já to nebudu dělááááát!!!!”:-)
- Koncert samotný byl BOŽÍ, a to i přes to, že s odstupem času máme po technické stránce k našemu vystoupení samozřejmě mnoho výhrad. Bylo to poprvé, co stáli Cruadalach na prknech, která znamenají svět, a odezva byla fantastická. Takhle má vypadat první vybojovaná bitva a my jsme hrozně vděční za to, jak příjemné ohlasy první vystoupení vzbudilo u publika. Předznamenání věcí příštích? Uvidíme!
- Report z akce laskavě zpracoval Aedd z Mortem zinu a vy si ho můžete přečíst zde a zhlédnout jím pořízené záznamy skladeb “Meán Fórmháir” a “On Golden Times” zde.
Praha 12/9
- Naplněni dojmy z plzeňské akce a lehce ztiženi kocovinou (teda alespoň někteří z nás) jsme se kolem páté odpoledne dostavili do klubu Exit na Chmelnici v Praze. Hned ze startu jsme utrpěli lehký infarkt, vzhledem k faktu, že v samotném klubu (natož kdekoli jinde) chybí jakýkoli plakát z akce, z čehož se stal bohužel během dalších víkendů smutný trend. Výjimkou byly akce na Slovensku, kde se o skvělou propagaci postaral Peter z Abstract a Waldemar. Proč to zmiňujeme? Protože naprosto nechápeme, jak je možné, že přes mizivou propagaci akce se dostavilo přibližně 150 lidí. Vynikající!
- Pražský koncert byl jediný, kde jsme měli možnost využít schopností našich kamarádů z Vysočiny, kteří během našeho vystoupení předvedli poctivou ohnivou show. Ve vzduchu pot, síra i oheň – ďábelské! Akorát během první skladby přední řada diváků kolektivě uklouzla na oleji. Sorry, doufáme, že jste si moc neublížili:)
- Vzhledem k tomu, že v Praze jsme coby více méně místní nemuseli spát jinde než doma (alespoň ve většině případů), tentokrát odpadlo sexuální harašení, lezení si do spacáků a pubertální chichotání. Na následujících akcí jsme si to ovšem vybrali dosyta a někteří členové kapely poprvé v životě zažili pár nefalšovaných “kanadských nocí”:(
- Díky iniciativě Aleška, jednoho z našeho “Sveřepého dua” kapelníků, byl celý koncert nahrán. Ochutnávku můžete zhlédnout třeba zde… a body pro toho, kdo si nevšimne nastřihnuté části:)
- Povedlo se nám (respektive Alešovi, protože na jeho mužné oči a medvědí objetí skočí fakt kdekdo) prodat hrozná kvanta dámských triček. Zajímavé bylo zjištění, že naše fanynky se z nějakého důvodu vyhýbají tomu mít normální prsa, a tudíž velikost M zůstala nepovšimnuta, za to extrémy jely. Ale extrémy my máme rádi! Jak v hudbě, tak jinde:)
