Clan of Cruadalach

Na naše společné turné s Abstract a Six Degrees Of Separation jsem se poměrně netěšila vzhledem k jeho časoprostorové náročnosti. Zvláště v kombinaci s plným pracovním úvazkem něco takového, jako je šest víkendů po sobě trávených v různých koutech ČSR, a to ve značně specifických podmínkách, pro slušné nekouřící a kraválu neholdující děvče poněkud stížených, nutně a logicky vyvolává v mysli takového nebohého tvora paniku. Nicméně k některým zajímavým okolnostem se upnout dalo: Již na Winter Metal Attack, kde jsme poprvé měli tu čest potkat se se SDOS, jsem zaznamenala nezvyklé množství beden, jež se vyskytují všude, kde se vyskytnou hoši ze SDOS. Když jimi tehdá hoši zaskládali celou místnost, v níž jsme se do té doby poněkud snažili sehrávat se smyčci, udělalo to na mě ohromný dojem a tato partička se okamžitě přeškatulkovala z pozice “neznámá cizí banda metalistů” do pozice “zajímavý objekt k dlouhodobějšímu opakovanému pozorování, vlastnící spoustu beden”.

Uherské Hradiště, 2. 4. 2010

První štací, kterou trojice sebranek ve složení Six Degrees of Separation, Cruadalach a Abstract vzala útokem, byl klub Mír v Uherském Hradišti. Ve výšinách nad klubem, těsně pod střechou, se vyjímal nápis “2.4. CRUADALACH”, což nás, tedy přesněji naši kapelu, velmi potěšilo Naše partička totiž ještě měla v blahé paměti záříjovou návštěvu zdejšího útočiště společně s Dissolving of Prodigy a Creed of Life, kdy klub upozorňoval na svůj program takto: “17.9. …OF PRODIGY”. Rozesmutnila mě ovšem skutečnost, že mi náš zpožděný příjezd znemožnil zdokumentovat logistické záležitosti okolo beden SDOS. Obsah těchto beden se již bohužel nacházel na pódiu a mísil se zrádně s inventářem klubu Mír, což ztrácelo na své vypovídající hodnotě. Zatímco v dalších chvílích probíhala vřelejší družba s hochy z Abstract a opatrnější družba se zástupci SDOS, nastával pomalu čas začít páchat hluk. A Cruadalach šel první na řadu. Téměř prázdnému hledišti obsahujícímu necelé dvě desítky pozorovatelů ukrytých někde v temných hlubinách prostoru a celé dvě slečny, které nás již znaly z minula, tančící pod pódiem, jsme se rozhodli přehrát naši kompletní tvorbu. Jenže nás to časem přestalo naplňovat a asi tři písně si v důsledku toho naše téměř neviditelné publikum neposlechlo. Vlastně to byla zcela první zkušenost kapely se statickým publikem za celou éru našeho koncertování a tato nezvyklá situace nás všechny mírně udivovala a fascinovala kromě Gábinky, která s námi koncertovala úplně poprvé. Ta jen byla smutná, že nám přinesla smůlu, ale to není vůbec žádná pravda, jak se ukáže později.
Na řadu poté přišli naši slovenští bratia a my si k tomu náležitě zaskotačili, stejně jako k následnému setu SDOS. Při obchůzce okolí během koncertu Abstract jsem se letmo seznámila s jistým Doktorem (SDOS) hlídajícím toho času vchod za účelem obrat příchozí o vstupné. Rozmluva to byla fajná a já jsem na jejím základě vyhodnotila, že bedny SDOS nebudou jediným kladem našeho společného turné. Co se mi ovšem pozdávalo trochu méně, bylo velké množství mnou s námahou nastříhaných vizitek CRUADALACH (jež byly rozloženy na stolku u vchodu, aby si je lidi mohli brát) překonvertovaných do tvarů ruliček, a to evidentně tímto všetečným pánem. Když potom udělal náš vlastní basák, hlídav vchod posléze, z jedné z dalších vizitek parníček, začala jsem plakat.
Set SDOS se setkal s největším zájmem návštěvníků, lidé se příjemně rozprostřeli v prostoru hlediště a docela se hýbali do rytmu, někteří si kapelu i natáčeli a nadšeně fotili. Napadla mě na konto toho myšlenka, jak by se příznivci SDOS mohli na dalších štacích tvářit, pokud přijdou později a zjistí, že naši slavní kolegové ze SDOS již odehráli a už si neodvratně hraje někdo jiný.
Pohrací noční dění se neslo v duchu veselém, pokračovala družba slovenských bratí a keltské smečky. SDOS sbalili hned po svém koncertu bedny a slehla se po nich zem, takže ti se tentokráte nepočítali.

Neutěšené obecné skvóre: ca 45 platících spoluobčanů.

Osobní skvóre: 2 zapalovače, 2 copánky na Aleškusově hlavě, 1 copánek na Tomáškově hlavě, zlomený caplík na Aleškusově sponce, zdokumentované odnášení beden SDOS.

Ostrava, 3. 4. 2010

Ostravský festival “Beltis Time, Drinking Time” byl další metou Cruadalach v rámci tour. Spolu s námi hráli na festivalu i Abstract, SDOS se tato zastávka netýkala, místo toho se ale týkala Karla, budoucího čestného člena kapely Cruadalach (zatím to ale byl jen nějaký cizí a trapně nezaujatý žurnalista-dobrovolník, co to tentokrát psal do Abysszine). Úderem třetí hodiny otevírali naši slovenští bratia akci svým setem a my jsme si měli hrát hnedka po nich od půl čtvrté do půl páté. Vzhledem ke zkušenosti z předchozího dne a i díky střízlivému uvažování byla naše očekávání stran publika velmi skromná. Hraní o brzkém odpoledni na malém festivalu s programem táhnoucím se těžce do noci má velký sklon být nevděčnou záležitostí, tak brzo může přijít pár desítek lidí a až teprve večer už jich tam máte třeba pár set. O to více jsme byli překvapeni, když jsme po naskupení celého našeho devítihlavého monstra na malinké pódium s mřížemi, kvůli nimž se nedá při hraní běhat mezi lidi, uzřeli v hledišti nezvykle obsáhlý dav zvědavých spoluobčanů (ať už je na nás zaujalo cokoliv). Celý náš set byl jimi pozorně sledován, a ač se zpočátku málokdo pustil do větších akcí stran aktuální hybnosti své osoby, bylo znát, že lid reaguje příjemně a ke konci se už i celkem aktivně přidává.
Po dohrání se různí členové kapely věnovali pozrůdnu různým zrůdnostem: Pro Gábinku si na festival přišla elegantní postarší dáma a odešly spolu na večeři. Radalfa jsem seznámila s Karlem, aby se vzápětí spokojeně pustili do příležitostných rozebírání metalových jsoucen. Klepýtkus (alias Datel) se buchvíkam vypařil. Ostatní zevlovali a polovina kapely se vytratila prý okolo sedmé hodiny směrem ku Praze, tedy zhruba v době, kdy jsem si ve zkušebně zapůjčené našimi přáteli z Nemesis dopřávala (za občasných Radalfovo starostlivých kontrol stavu místnosti) soukromou hodinu s geniálním dudotvůrcem a dudohráčem Velemyšem. Ten za mnou vážil cestu z Brna díky kolegovi dudákovi ze Skyforger, který o jeho úžasné nástroje projevil po mém avízu zájem. Děkuji Ti, Kasparsi! S Kasparsem domluvená dudácká seance, jež následovala poté, co se spolu se svými kumpány navečeřel neznámo kde, se vymkla z rukou pouze mírně, a to tak, že si kolega na zkušebnu nasáčkoval další tři kamarády, kteří vše pozorně a vážně sledovali a občas pronesli něco, čemu jsme nerozuměli.

Ale my mu to dovolili, jenom Radalf trochu plašil, protože se bál, aby někdo z nich na zkušebně nenapáchal něco nepěkného. Přestože jsem Kasparsovi vezla na základě jeho přání ukázat i tuny bezových lidových foukadel, jeho zájem vzbuzovaly kromě Velemyšových dud jenom ty položky v mém arzenálu, které vyvíjejí nějaký hutnější hluk – všechny šalmaje a i moje dudy. No, tak se asi u Skyforger máme v budoucnu ještě na co těšit Po ukončení našeho miniworkshopu jsem se rozloučila s lotyšskými kolegy a Velemyšem, zkontrolovala s Radalfem stav zkušebny a i to, jestli pořádně zamkl, odvolala Gábinku ze setkání s elegantní dámou a vypravily jsme se spolu do Prahy. Radalf a pes Filipes zůstali v Ostravě u rodin.

Druhého dne jsme se dozvěděli, že návštěvnost na festivalu byla tristně nízká a zároveň dokonale demotivující pro pořadatele, čímžto byl tento ročník posledním. To nás zarmoutilo, ale zároveň nás může ze sobeckého hlediska o to více těšit, jak velké publikum jsme i navzdory tomu měli oproti očekáváním na náš set. A třetího dne jsme si na Abysszine přečetli Karlovu reportáž z festivalu.

Velmi neutěšené skvóre festivalu: ca 120 platících spoluobčanů a žádné bedny SDOS.

Moje osobní skvóre: 1 zapalovač

Poprad, 9. 4. 2010

Toto jsou akce, kdy má každý normální člověk řádný KOPR již při vstávání a říká si, že je pěkný vůl, že hraje metal a jezdí po všech čertech …halt městečko trošku z ruky a cesta byla adekvátně náročná. Na místě se ukázalo, že SDOS pro změnu měli již odnošené bedny a už si jen tak z plezíru zevlovali, což mně ovšem opět znemožnilo kvalitní zdokumtentování transferu. Klubík byl parádní a skýtal vícero možností, jak se v něm přizabít: Nenápadné schůdečky těsně před plechovými schody mířícími nahoru do “backstage” (můj zářez), pár výživných podhledů (Radalfův zářez) a tak. Opět probíhala vřelá borovičko-pálenková družba s Abstract a značně opatrnější družba se SDOS, povětšinou hrajícími Prší, i když konkrétně Pickárdek zde již byl chvílemi docela přítulný.

SDOS to tentokrát nandali publiku jako první. Lid to byl poněkud pasivnější s tendencí držet si své strategické pozorovací pozice v partiích klubu co nejvíc vzdálených od pódia, jen pár jedinců (tuším, že Radalf od nás a možná ještě tak dva lidé) si svobodně hopsalo na volné ploše. Po odehrání koncertu byl Dochtor totálně splavený a vyžadoval ručníkovou terapii. Pak jsme šli na řadu my a publikum bylo podobně alokováno jako při předchozích mučednících, ale na jednu z mála tančících osůbek asi jen tak nezapomeneme . Zvuk byl každopádně k nakousnutí, což monstrum jako my velmi oceňuje. Po posledních tónech našeho setu jsem ale zaznamenala zlom v atmosféře …všichni si začali hodně mezi sebou povídat. Pak také čile odchytávali jednotlivé exempláře z našeho obludária a snažili se družit. Honey, Alešek a Randálek se měli co ohánět, aby naplnili tričková přání mužů i dam (Alešek opět předvedl svůj dar takovou poptávku u dívky osobně a vlastnoručně vytvořit; jeden nešťastník, jenž se pokoušel o interakci s Honey, skončil dokonce s dvěma triky). Během toho šel zatím v sále na řadu Abstract a rozproudil svůj Poprad tak, že jsme se my i SDOS mohli z toho leda posadit na zadky ….ale toho jsem si bohužel příliš neužila, byvši na baru okupována grafikem z časopisu Šrotovisko, jenž mě zásobil slivovicí a souběžně mi říkal, že v tom jejich časopise budeme mít rozhovor, jinak odejde z práce, a snažil se (poněkud marně) se mnou rozebírat metalová jsoucna … no povídalo se fajně a švestičky na párátkách smočené v pálence taky luxus. Milý pán, za fajn povídání i panáky děkuji.
Po kompletním odkoncertování si Radalf s Peterem z Abstract vzájemně poměřili svá spodní prádla a po útrpném několikahodinovém čekání na Aleška, který se nějak nemohl pustit té slečny, co si od něj jakože teda koupila to tričko, jsme se bez Aleška vypravili do chatičky (teda ony tam byly dvě chatky, jak jsem zjistila ráno). Tam jsme si zabrali každý své lože (jak se ráno ukázalo, byla to zbytečná námaha bez efektu) a pak pokračovala bujará jak Doktor říká bumbyjáda a družba, již napříč všemi kapelami zcela vřelá, přičemž aktéři postupně odpadali porůznu do náhodně zvolených pelechů a k ránu se zjevil a tedy přibyl Alešek s urousanými kalhotami od louže. V rámci bumbyjády došlo mezi mnou a Doktorem ke klíčové transakci – obdržela jsem špunt od vína a Doktor vizitku Cruadalach, z níž mu bylo dovoleno vytvořit ruličku (což bez dalšího pobízení provedl).

Neutěšené obecné skvóre: ca 40 platících slovenských bratia

Mé osobní skvóre: 1 zapalovač

Prešov 10. 4. 2010

Ten den začal asi pádem jistého polského letadla (zjištěno až odpoledne v Prešově v pizzerii). Okolo poledne se po učesání Aleška a nasnídání všech vypravily naše bandy z chatek a šly si každá po svých: SDOS do nějakých lázní s bazénem, Abstract nevím kam a Cruadalach na Spišský hrad. Na parkovišti u hradu se s námi pokoušel navázat kontakt nějaký majitel jeskyně. Byly nám poskytnuty vizitky. Tak jsme mu taky poskytli naši vizitku a ode mě dostal návdavkem Doktorův špunt od vína, který mi ale po pozorném prohlédnutí ze všech stran za použití speciálních brýlí na blízko vrátil zpět s tím, že ho nechce. Pak jsme se dali na výšlap, Velemyšovy dudy included. Na hradě jsem dudy vybalila a trošku si zahrála. Cestou z hradu už nesl dudy Radalf a vydával na ně zvuky. On se mi tam svěřil, že Velemyš je sympatickej pankáč, kterej parádně hraje na dudy, a že on (Radalf) chce umět na Velemyšovy dudy taky. A tak jsem tam ve svahu Radalfovi památně slíbila, že ho budu hře v dudy Velemyšovy učit. Po dojezdu do Prešova a obědu v pizzerii jsme se odebrali do klubu, kde se již vyskytovaly ostatní bandy a pilně stěhovaly bedny SDOS. Tehdy mi Vlasa (SDOS) na sebe vyzradil, že má asi problém s mými nástroji a jejich “jedovatým” či “průrazným” zvukem. Tomu jsem moc nerozuměla a ani neuvěřila, protože zvuk vydávaný šalmajemi a dudami je něha proti metalovému kraválu a protože jiné stížnosti nebyly. Navíc domluva s Radalfem zněla jasně – budeme se učit. Radalf dostal Velemyšovy dudy a šup na chodbičku. Kdo mohl za to, že s chodbičkou sousedila místnost, kde seděl Vlasa a spol? My ne! Ale Vlasa nesouhlasil a Pickardek se k němu přidal. Peter z Abstract se tam přikryl dekou, začal dělat, že má kocovinu a že tomu taky neholduje. Tak jsme pak chvíli hráli na schodech do Klubu, ale to taky skončilo stížnostmi – členů SDOS (Doktor, Zrnko). Následovalo napadení cvičícího Radalfa Aleškusem se Zrnkem, které vyvrcholilo dudy třímajícím Radalfem se zalepenými ústy (gafa patří do Zrnkovy všude vozené lékárničky). Mezi těmito kratochvílemi si členové SDOS našli dostatek časoprostoru na obligátní Prší, bez kterého by se čekání na Godota neobešlo.

Nandávací pořadí bylo tuším Cruadalach – Abstract – SDOS. Přihlížející lid byl super, protože se velmi ochotně pouštěl do řádění u pódia. A zvuk byl taky moc moc fajnový. Po koncertě se SDOS promptně vypařili i se všemi svými bednami, Abstract šli asi někam spát a Cruadalach šli teda taky spát, a to k nějakému kámoši kámoše Petera na byt. Onen byt se vyznačoval zejména lomozící fretkou uzavřenou v přenosce umístěné v kuchyni. Přítomnost fretky byla všemi zjištěna okamžitě po otevření dveří od bytu. Na základě senzorických vyhodnocení jsem ke svému nočnímu přebytí zvolila místnost nejvíce vzdálenou od epicentra (kuchyně), zatímco například takový Aleškus řídící se minulostními zkušenostmi, že prý se mu naposledy spalo nejlíp právě v kuchyni, nedal jinak, než že bude spát i nyní v kuchyni na zemi. A tak jsme se všichni docela pěkně vyspali až na Aleškuse, který ráno vypadal opravdu zničeně (že prý puch a ruch), a fretku, která nedobrovolně změnila místo výskytu na koupelnu, což kvitovala průběžnou hlasitou snahou vykousat a vydrápat se ven z přenosky. Následovala náročná cesta domů; Honey v našem autě z bezpečnostních důvodů částečně alternovala v řízení Aleškuse, jenž byl po krušné noci evidentně mimo provoz.

Neutěšené obecné skvóre: ca 40 platících slovenských bratia

Mé osobní skvóre: 1 zapalovač

Chomutov 17. 4. 2010

Chomutovskou štaci si moc nepamatuju. Po příjezdu jsem zjistila, že bedny SDOS už jsou na pódiu, což mě mrzelo, dala jsem si s Aleškusem pizzu napůl a členy SDOS mi byl ukázán kumbálek, kde si představovali, že bych jako měla cvičit na Velemyšovy dudy, ale já je vypekla, páč tentokrát jsem si Velemyší dudy nechala doma. Potom jsem v backstejdži, kde nesvítilo přímé světlo a tudíž bylo značné přítmí, milión let sestavovala a odrátkovávala svoje Peřího dudy (na ty já hraju tedajakožetenmetálek), během čehož jsem hledala různé jejich součástky. Další věčnost jsem hledala špunty do uší, které jsem si fikaně zapomněla doma připravené na viditelném místě, což dopadlo tak, že mi Honey dala svoje nepoužité. Následovalo uložení mé osoby na lavičku v backstejdži a prospala jsem postupně Demencii Mortalis a Abstract. Pak jsem byla zákeřně probuzena na hraní Cruadalach. Asi v tu dobu jsem zaznamenala, že SDOS hrají při hlídání asijského bistra obligátní Prší. Koncert s našimi jsem odehrála v limbu, čemuž odpovídal můj poslabší výkon. Ten se ale naštěstí asi moc neodrazil v celkovém výkonu kapely a nadmíru spokojeni jsme prý byli jak “my”, tak oni – dovádějící publikum. Asi si tam spousta lidí zase namohla krky. Koncert SDOS jsem prospala na lavičce u asijského bistra, do té doby okupovaného členy SDOS. Probudila jsem se pořádně až při cestě mé posádky “Ondráš” do Prahy a s nechtěnými mírnými zajížďkami jsme se vesele dokodrcali domů. Posádka “Aleš” dorazila do Mladé Boleslavi do Aleškusova příbytku a provedli opíjecí tryznu na počest geniálního amerického vokalisty Petera Steela, o jehož existenci bych nevěděla, nebýt toho, že umřel.

Obecné skvóre: ca 70 platících spoluobčanů

Mladá Boleslav 18. 4. 2010

Do Mladé Boleslavi jsme se vypravili už i s Gábinkou (+ já + Radalf), která si Chomutov musela ze soukromých důvodů nechat ujít. Po úmorném bloudění rozkopaným městem jsme konečně našli správnou cestu a za všeobecného veselí těch, kteří měli snahu nás předtím donavigovat mobilem, se přidali do smečky. Rychta Na Štěpánce byla 14 dní před zavřením. To se projevovalo tak, že v objektu se už netopilo a byla tam kláda jak v morně. Bedny SDOS již byly na pódiu, což mě zamrzelo. Hromadně jsme se nasáčkovali do místnosti nad klubem, kde se každý věnoval svým starostem: Abstract šli hrát dolů lidem kravál, SDOS hráli Prší uprostřed změti jejich nástrojů na stolku tvořeném obalem od jejich bubnu, Cruadalach hráli na smyčcové nástroje a luštili noty. Aleškus si hrál s desátým půllitrem piva a já jsem si hrála s Aleškusovo sponkou. Vlasa mě plaše poprosil, jestli by si mohl fouknout do mých šalmají. Tak jsem mu to dovolila. Nakonec Vlasa předvedl své trubadůrské nadání, když si vyžádal všechny tři mé šalmaje a zadul do nich najednou. Pohled na tu scenérii mi asocioval zhruba něco jako rozčílenou mašinku. Posléze se SDOS převlíklo a vypařilo dolů se svými hračkami dělat lidem radost a nahoře se vyskytli někteří splavení členové Abstract, kteří se aktivně přidali k hraní na smyčcové a dechové nástroje (vybavuji si jednoho:D). Po hooodně dlouhé době jsem se dokopala k převléknutí do své uniformy, ale teda kalhoty jsem nechala pod sukní, protože kláda byla veliká. Když se začali v našem kumbálku zjevovat SDOS, sebrali jsme se a šli do akce. Tam jsme jim to všem nandali. Publikum se tentokrát vyznačovalo vysokým stavem opilosti pozitivně korelujícím s rozjařeností a podlaha se vyznačovala extrémní kluzkostí, zvláště u pódia tam, kde mají své hrací pozice Honey (houslistka) a Gábinka (cellistka). Radalf, který během našeho koncertu zpíval a křepčil i mezi publikem, poté konstatoval, že vzhledem ke slintajícím omámeným vikingům je jakýkoliv divočejší pohyb na Honey-Gábi straně pódia poněkud nebezpečný. Po akci jsme dostali panáky nějakého zeleného čehosi a rozptýlili se do okolí. Rozptyl byl po několika pivech a cigaretách zrušen Klepýtkusem, který vyobcoval SDOS hrající Prší z kumbálku nahoře a nahnal tam celou naši kapelu za účelem si vážně promluvit. Poté, co se vyházelo několik členů kapely (a následně jsme se vzbouřili a vyhodili Klepýtkuse), jsme se opět rozptýlili a šli omrknout Demencii Mortalis, jak jim to pěkně jde. Našla jsem SDOS hrající Prší dole v tom hluku – nebožáky. Ale jinak vypadali celkem spokojeně. Po dokoncertování Demencie jsme ještě chvíli nasávali atmosféru a někdo i nějaké tekutiny, Honey prodala zelené tričko Cruadalach podnapilému pánovi, který se ji naivně pokoušel pozvat na drink, Kuba z Demencie (takový namakaný borec) mi prozradil, že tu krev, co mu během vystoupení tekla po skráních a co ji měl rozpatlanou po celém ciferníku, vyrábí z jahodového potravinářského barviva, rozpustili jsme sešlost a rozjeli se směr pelíšky.

Obecné skvóre: ca 80 platících spoluobčanů

Mé osobní skvóre: 1 zapalovač

Olomouc 24. 4. 2010

Do Olmika jela posádka “Baby” = Radalf, Gábi, já a Honey přes Brno, kde jsme měli hodinovou pauzu a Gábi hodinu výuky na violu da gamba. Po příjemném posezení v hospůdce jsme odlovili Filípka a Gábi a razili dál do Olmiku, kde jsme se trošku zatočili na místních vypečených kruhových objezdech. Po příjezdu jsem dala mobilem avízo Karlovi, našemu dnešnímu chlebodárci a rozhovor makerovi, a šla jsem vybalit Velemyšovy dudy, abychom si před setměním ještě trošku zahráli s Radalfem. Ve chvíli, kdy začala Radalfova výuka před klubem, přiřítilo se odněkud auto plné části SDOS a zevnitř klubu navíc Vlasa s Pickardkem. Z auta SDOS vylítl zvukař Zrno, popadl teleskopickou tyč a jal se jí ohrožovat hrajícího Radalfa. A do toho všeho přišel Karel. Radalf tedy odevzdal dudy, šel pro Klepýtkuse a oba poodešli s Radalfem k říčnímu břehu. Zatímco jsem to pozorovala, přehrála jsem si ku radosti místních študáků (U-klub se nachází u studentských kolejí) a hochů ze SDOS skorem celý svůj středověký repec. Po sbalení fidlátek jsem přišla do kumbálku okupovaného SDOS, kde se právě Radek a tuším Pickardek snažili oběsit zvukaře Zrnka za to, že předtím útočil tyčí na Radalfa. Během vybalování mého arzenálu a špuntů do uší mi jeden špunt vypadl z ruky, takže na další ca hodinu jsem měla o zábavu postaráno. Celé vystoupení první kapely – Everlasting Dark – jsem strávila hledáním špuntu. Těsně před začátkem vystoupení SDOS jsem špunt naštěstí našla a tak jsem šla poslouchat SDOS a fandit Doktorovi, protože Doktor má rád, když mu fandím. Karel vydatně juchal. Následovali Abstract a jejich teraaaz tooo priiijdeee, bude to SUPER!!! a nakonec naše pankáčská banda. Tohle naše vystoupení bylo obzvláště perverzní, kdy uprostřed Pirátů naznačoval přiopilý Alešek hanbárny na Radalfovi a během mé zbožňované Confession, kterou si tam trpělivě a urputně vykřičel jeden super člověk, Radalf sundal slipy, hodil je na Klepetka a ukázal všem to, co má pod kiltem a co fakt nikoho nezajímalo (kladu si otázku, proč to slízla zrovna Confession). Naštěstí jsem po většinu vystoupení byla natočena směrem ven z prostoru pódia a navíc mi svítilo do budky, tak jsem z tohoto moc nevnímala.

Po koncertě odjeli Abstract někam za Olomouc na ubytko, SDOS odjeli spát neznámo kam, Radalf šel spát k Mordůrkovi a zbytek Cruadalach se jal okupovat Karla a jeho příbytek. Karlův pokoj byl krásný a prostorný a plný místa ke spaní. Karel měl taky dobré víno, nějaký kávovorumovopampeliškový sajrajt a domácí saké. A tak moc se s náma družil, až se přidružil a kapela před ním řešila úplně všechno včetně toho, koho všeho jsme vyhodili, takže nezbylo nic jiného než mu oznámit, že má smůlu, ale už je prostě náš čestný člen a maskot. V noci byly ještě nějaké komplikace se zalehávacím pořádkem, takže ráno bylo vše jinak než večer. Nejzajímavěji asi dopadl pár Ondráš-Tomáš, kteří ulehli spolu do pelíšku, a Klepetko, jenž emigroval ze svého pelechu poté, co jsem mu tam vlezla já, a po neúspěšných snahách přisomrovat se k Ondráši a Tomáši skončil na zemi se svou prsatou replikou egyptské sošky, kterou si s sebou běžně vozí po turné. V rámci těchto manévrů jaksi slítla na zem Karlova televize (ale Karel pak řekl, že mu to neva). Ráno po náročném probuzení Ondráše (zabrala až šalmaj extralaut v interpretaci Tomáše z deseticentimetrové vzdálenosti) proběhla za účasti Karla a jeho neuvěřitelných lektvarů (prý čaje) kapelní porada, kde následovalo po Mladé Boleslavi již druhé kolo vyhazování členů Cruadalach. Poté bylo Karlovi oznámeno, že nám ukáže Olomouc, a zatímco hoši v sukýnkách a Filip odpadli u první hospody, baby a Alešek se nechali řádně protáhnout tímto úchvatným městem. Po návratu jsme sbalili svých pět švestek a vyrazili do Hradce.

Neutěšené obecné skvóre: ca 28 platících spoluobčanů

Naše osobní velmi neutěšené svkóre aneb co zůstalo u Karla: Filipovo tričko, Aleškusova sponka, Gábinky tužka s notami a rovněž Gábinčiny šaty na koncert. Plakáty (ca 50 ks) zůstaly na klubu, pro ty Karel musel zajít.

Hradec Králové 25. 4. 2010

U Mohelnice byl naplánovaný spich s Abstract, aby slovenští bratia vysolili zpět posádce “Baby” naši navigaci. “Baby” se cestou k benzínce poněkud zamotaly, ale pak se i vymotaly a navigaci získaly. Po dojezdu do Hradce byli již SDOS sice na místě, ale bedny ještě ne, takže jsem pak řádně zdokumentovala logistiku. V backstejdži bylo několik kumbálků pro kapely a přestože SDOS měli svůj a my svůj, nezabránilo jim to strčit nám do našeho kumbálku jejich laptop a mezi dveřmi sledovat nějaký animovaný seriál s ovečkami. Možná to byla odplata za to, že jsem poslala Abstract, aby se nastěhovali do jimi zabraného kumbálku (ony byly kumbálky jen dva). Díky tomu se manipulace s mými nástroji stala o několik řádů veselejší.

První na řadu přišla kapela Atom. To jsou mladí hošíci odněkud ztama, o kterých jednou pořádně uslyšíte. Radalf moc chválí jejich frontmana, že má veliký potenciál, a Pickardek zase se zalíbením pozoroval mladičkého bicmena, na jeho věk prý úžasného. Hoši měli také evidentně importováno své vlastní nadšené publikum. Poté jsme šli na holení MY. Gábinka bez šatů, jež nechala u Karla, si musela vystačit s černým kusem mojí dvojdílné sukně, tričkem a punčocháčemi, ale seklo jí to úplně standardně. Vystoupení bylo moc příjemné, zvuk byl parádní a zvukaři velmi pozorní. Pickardek a Canni ze SDOS dokonce na chvíli pohrdli ovečkami a ze zákulisí spolu s Maťem z Abstract sledovali naše snahy, křepčíce s tyčí (Maťo), smetákem (Canni) a růžovým foťáčkem (Pickardek). Protože jsem děvče v kapele ne plně vytížené, tak jsem ve svých prostojích zvěčnila všechny zmíněné kolegy i s jejich atributy.
Publikum zde bylo pozoruhodné a ojedinělé: Zatímco před pódiem hopsalo ca 10 černooděných lidí (standardní stav), po stranách klubu u stolů posedávali normálně odění občané Hradce Králové ve středních letech a ve vyrovnaném poměru muži/ženy u svých pivek a na naše vystoupení hleděli jak na nějaké kino. Asi se nedá říct, že by je to nebavilo, ale svébytný způsob jejich interakce s naší show mě opravdu zaujal
Následovali Abstract, my jsme se pomalu sbalili a uklidili směr Praha. Několik členů kapely domácí rekonvalescenci akutně potřebovalo. Před odjezdem jsem Abstract ještě chvilku poslouchala a zároveň pozorovala zvukaře. Dva chlápci u pultu v jednom kuse naslouchali, štelovali, zkoumali …a zvuk tomu odpovídal, byl perfektní jak krystal. Ne že bych holdovala kraválu, ale před nimi jsem musela smeknout. Tak jsem si je aspoň vyfotila. Strojovno, vaši zvukaři jsou BOMBOVÍ!!! Klidně bychom si je od vás půjčovali.
Před odjezdem ještě stařešina Radalf rozdal pár moudrých rad mládežníkům z Atomu by mě zajímalo, co tam do nich v té tmě před klubem hustil.

Neutěšené obecné skvóre: ca 38 platících spoluobčanů

Naše osobní neutěšené skvóre: Pampeliškový sirup mnou vyžebraný od Karla, který nemocný kašlající Radalf zapomněl v klubu.

Nitra 30. 4. 2010

Cestě do Nitry předcházel prozměnu mohutný KOPR, komu by se chtělo cestovat tak daleko. Sraz v pátek na jedenáctou ráno sjednaný Klepýtkusem platil, jak se ukázalo, pro všechny kromě Klepýtkuse. Jediný, komu to přišlo vtipné, čestné a správné, byl Klepýtkus. Okolo dvanácté jsme vyrazili posádka “Baby” (s Aleškem) a posádka “Hoši v sukních”. Filip tentokrát vůbec nebyl v plánu. Cesta byla strašná (s poslechem metalu) a dlouhá jako vždy, když se jede na Slovensko. Do Nitry jsme dorazili poměrně brzo, takže jsem sebrala píšťalky a šla si hrát nedaleko klubu před kostel, odkud byl parádní výhled na trousící se metalisty jak z účinkujících kapel, tak ty, kteří mířili do NaOZZay za účelem tvořit publikum. Když přijeli naši, běžela jsem za Radalfem kvůlivá hraní na dudy, ale zvrtlo se to v akustickou zkoušku smyčců s píšťalami a randálem (ehm Radalfem) v mnou objevené zkušebně. Okolo jdoucím lidem se to líbilo. Příště s sebou berem klobouky. A jak tak jsme tam hráli, šel okolo Karel se svou dívkou Janičkou. Tak jsme na něj zvolali, aby přišli k nám. Karel nám nesl plakáty, šaty a tužku pro Gábinku a tričko pro Filípka. Ještě chvíli jsme skotačili a prznili a pak jsme se odebrali do klubu, kde dohrával Prarod a začínal Abstract. Cruadalach měli hrát po Abstract, tož šup do šatiček, omotat dudy drátkama a další potřebné věci. Nějak jsme se namáčkli na malé pódium, udělali zvukovku, během které se ukázalo, že dudy umí vydávat pozoruhodné elektronické ufozvuky, a šli jsme na věc. Koncert to byl opravdu pozoruhodný. Mnozí lidé si to nadmíru užívali a pařili jak o život. Mezitím nám na pódiu odešly postupně tři zpěvové mikrofóny, z jednoho odposlechu se začlo kouřit, zvuk dud zněl jak nálet vetřelců a zvukař se po většinu našeho setu pohyboval spíše u nás na pódiu, kličkovav mezi námi, než tam, kde by se měl vyskytovat za normálních okolností. Když jsme tuhle džungli měli za sebou, přišli na řadu SDOS, kteří si tentokrát vlastního zvukaře nepřibalili. A hned na to dojeli no naštěstí jim místňák ten sound nenastavil úplně marně, než odešel na to pivo, kde zůstal po celou dobu jejich setu. A naštěstí nikomu z nich během setu nevypověděl službu mikrofón a nekouřilo se s odposlechu. Akorát si hoši tak trochu povídali sami se sebou, když chtěli poladit odposlechy.
Po sbalení beden (nafoceno) a fidlátek jsme se všichni i s Karlem a jeho holkou a Waldemarem, který nám koncert v NaOZZay uspořádal a ubytování zajistil, vydali do nonstop Tesca, bo Klepetus se rozhodl uvařit Klepetusí guláš a my jsme byli oběti. Tam jsme se povinně ca 45 minut (okolo 2. hodiny v noci) procházeli mezi regály a pak jsme jeli do lesa kousek od Nitry na chatu Waldemarova kámoše. Peter udělal se všemi interview o tom, co jsou zač a jaké je v jejich očích turné. No, jsem na to fakt zvědavá, a taky jestli to někdy vůbec uzřím. Já jsem pak udělala s Doktorem krtčí interview, ale jaksi jsem ho vlastní chybou nenatočila na foťáček, takže to je nutno zopakovat. Klepetus vařil Klepetusí guláš. Hoši z Abstract, obvykle nás zásobící lihovinou páchnoucí jehličím, se v NaOZZAy vytasili s něčím velmi pitelným, což byl tvrdý alkohol, ale chutnající jako štrůdl. Takže to jsem mohla i tu na chatce. Jenže Karel, kterýho jsme (ach jo) přibrali s sebou jako kapelního maskota, mi pořád cpal rum. Pak se přidal navíc Doktor a spolu s Karlem na mně spáchali rumové zlo. I to je asi důvod nezaznamenání krtčího interview, protoze jsem asi v tu dobu už měla otravu alkoholem. Potom se mi začla motat hlava a vybavuju si, že jsem šla zhynout někam, kam nikdo neleze. Šla se mnou jen Karlova dívka, která se asi snažila eliminovat škody napáchané na mně jejím chuligánem. Místo zhynutí jsem na místě dřepěla až do rozednění a po …ehm… jsem si šla lehnout. Asi za dvě hodiny jsem se probudila a prohodila pár slov s ostatními z kapely, když tu se začala šíleným rachotem otřásat celá chata. Bylo mi zcela jasné, o co go. Vylítla jsem ven, popadla první šalmaj a šla jsem po Vlasovi, který držel jakokytaru připojenou na svou bednu, dělal děsnej kravál a přišlo mu to nesmírně vtipné. Vypadalo to, že jsem ho zastrašila pár tóny, tak jsem zas zalezla. Ale za 5 minut zas rachot až na půdu. Peter z Abstract ve hvězdných slipech se probudil a začal sprostě klít. Tak jsem vzala šalmaj extralaut. Slítla jsem ze schodů a sejmula jsem prchajícího Vlasu z půlmetrové vzdálenosti a patřičně vydatně. Následně Vlasa s Cannim sbalili ten invalidní nástroj, co bez bedny nehraje, sbalili i bednu a odnesli si ten brajgl zpátky do auta. Pak jsem se porůznu válela okolo chaty i v chatě, pokusila jsem se neúspěšně pozřít Klepetusí guláš, který mimochodem nebyl podle mě nijak moc dobrý, pak jsem šla chvíli hrát na Velemyšovy dudy tam, kde jsem předtím zvracela – za nesouhlasných pokřiků SDOS, že prý je to nekolegiální a tak, ale dělalo se mi při hraní děsně blbě, tak jsem to brzo zabalila. Došlo mi, že jsem se stala obětí rumového atentátu (a že i ten kravál poránu patřil ke snaze o úkladnou likvidaci mé osoby). Tak jsem se zase šla válet všude možně. Najednou se vytratili SDOS a bylo načase, abychom se vytratili též. Nechali jsme Karla s jeho holkou a Waldemarem u chatky a vyrazili do Banskej Bystrice. A na Karla si dám už pěknej majzl!!!!

Obecné skvóre: ca 80 platících slovenských bratia

Banská Bystrica 1. 5. 2010

Krátce po příjezdu do Banskej jsem se nekompromisně odebrala spát do spálny nad klubem, kterou měla kapela sjednanou, a prospala jsem to až do té doby, než začala vyluzovat kravál kapela Hecate. Podobnou taktiku zaujali i Honey s Tomášem a později i Klepetus, který tuhle svou nerozvážnost odnesl zubní pastou ve kštici (halt chrupkat nedaleko Tomáše není taktické). Po probuzení jsem šla obhlídnout situaci, popřála dobrého rána všem, které jsem potkala, a po návratu zpátky našla ve svém pelíšku spící Gábinku. Po Hecate začli hrát SDOS, tak jsem se šla šklebit na Doktora, což mě dokonale probralo a dostalo do formy a dobré nálady. Když dohráli, tak jsem se k němu přidružila a nechala jsem si od něj naházet pytlíky s cukrem do čaje. Holky zatím nahoře cvičily smyčce a Pickardek u toho odpočíval a zálibně to poslouchal. Mezitím dohráli Abstract a šli jsme jim to zasejc nandat my. Byl to brajgl jako vždy, Radalf opět dělal hanbárny. Vlasa mi přinesl k pódiu ukázat stojan od bicích, aby mi jako předvedl, že i on hraje na dudy (to byl jako ten stojan), tak jsem si ten stojan vzala, když jsem zrovna měla pauzu v hraní, a mávala jsem s ním nad hlavou publiku. Vlasovi se tenhle můj vtip asi moc nezamlouval, protože se tvářil nešťastně, tak jsem mu ten stojan zase vrátila. On byl vůbec nějak utahaný, chudák. Po dohrání a odnošení beden poskytli Klepetus a Peter nějaké rozhovory, pak provedla naše kapela rozptyl mezi místňáky, Abstract taky a pak se asi nějak vypařili (oni byli vezdejší), SDOS odjeli neznámo kam (ale moc moc jsem jim mávala, ušákům) a já, Honey a Tomáš jsme šli spát. Ráno přišel spát i Klepetusus maximus, který si neodpustil před zalehnutím namačkat bezbrannému Tomáškovi krém na ruce do vlásků, a později Radalf, jinak nevím. Jen vím, že zbytek kapely se zvládl celou noc družit s místními, dělat krávoviny malých i velkých rozměrů, vymést nějakou diskotéku a nonstopy. Já jsem tedy po probuzení šla ještě na procházku s Gábi, Ondrou, Jakubem – místním blicím zpěvákem (Proscribed), co nás pomáhal zvučit, a jeho kamarádkou Káťou zmrzlinářkou, posnídali jsme u nonstop stánku, šli se chvilku válet do parku k tankům a letadlu a pak se vypravili zpět. U klubu byli oba hoši prolustrováni a(tra)ktivními strážníky a pak posádka “Baby + Alešek” vyrazila zpět do Prahy. Posádka “Hochů v sukních” si podle všeho dala značně načas a navíc si v autě vyklopili Klepetusí hořčici, čuňata.

Obecné skvóre: ca 70 platících slovenských bratia

Mé osobní skvóre: 3 zapalovače, 2 sirky

Praha 7. 5. 2010

Praha je super místo na koncertování vyznačující se tím, že se člověk nemusí trmácet půl dne někam do háje a ještě si na to brát o všedním dni dovolenou. To nemění nic na tom, že po návratu z práce na mě doma čekal mohutný KOPR a do Modré Vopice se mi fakt nechtělo. Pohrávala jsem si s myšlenkou, co by asi řekli hoši, kdybych se na to vyflajzla. Ale zodpovědnost za kolektiv jako vždy spolehlivě zvítězila, tož jsem sbalila svých pět švestek a odplazila se K Žižkovu do tý Vopice. Cestou jsem ještě potkala Filipa (ex Creed Of Life, nyní Unborn) a tak jsem byla ráda, že díky tomu jistě trefím a že je s kým si popovídat, jak se vede. Ve Vopici jsem se začala děsně moc radovat, protože jsem tam našla Valdíka z Dissolving of Prodigy, mého velikananánského oblíbence. Okamžitě jsem tedy musela zkolaudovat Valdíkovu oholenou pankáčskou hlavu, šlohnout mu zapik a koupit si od něj Pařát i s CD Dissolvingu, který jako správný dealer a propagátor své kapely měl s sebou v brašně za účelem prodeje. Vůbec tam bylo celkem dost známých, takže člověk byl rázem na roztrhání. Mělo se začít hrát v sedm, ale Klepetus řeklus, že se bude hrát od osmi, tak se hrálo až od osmi. První hrál Et Moriemur angažující ve svých řadách obludu Alberta (ex Creed Of Life) a naši obludu Klepýtkuse (rovněž ex Creed Of Life). Již přítomná část SDOS (Pickardek, Canni, Vlasa) ještě s pár kamarády se kvůli “chladnu” (a taky že Pickardka bolela hlavička) odebrala do backstage, kde mě odsunuli z mé pozice, v níž jsem si mínila odrátkovat dudy, roztáhli se tam, natáhli přes stolek pingpongovou síťku a začli hrát …Prší. Jejich snaha vysvětlit onu specifickou SDOS mutaci této jinak jednoduché a všeobecně známé hry nebohému kamarádovi byla tak luxusně rozkošná, že jsem si to musela aspoň trošičku natočit na video Když jsem jim na to konto řekla, že jsem to celou dobu (během turné) obdivovala a chtěla tomu přijít na kloub, sdělili mi, že jsem ale nikdy neřekla, že chcu taky hrát. Nojo, ale on mi to taky nikdy nikdo nenabídnul, žejo. Nj selaví. Třeba časem. Tak jsem se se schlíplýma ušima opět uchýlila k drátkování a zjistila, že mi chybí izolepa toliko potřebná k připevnění mikrofónů u vývodů z dud. Tedy jsem vyžebrala u Canniho nějakou jeho, pro mě nestandardní, a ještě číhala na Zrnka s gafou, která je super. Po Et Moriemur začala hráti Demencia Mortalis, která dnešní akci vzala opravdu časově úsporně – přijeli krátce před svým koncertem a odjeli okamžitě po něm. Během jejich hraní se naštěstí vyskytl zbytek SDOS, gafa included, což mi zachránilo krk, páč jsem mohla dozalepit a jíti na plac. Hraní ve Vopici bylo opravdu pozoruhodné. Nazvučování bylo zdlouhavé a změť hluku na pódiu po něm výjimečně otřesná, zvláště zpočátku hraní mě zvukové vjemy zahrnující směs přeřvaného cella, vzdálené rytmiky a “kytarového” burácení a šíleného houkání buchvíčeho společně se světelnými efekty (velmi rychlé blikání reflektorů) vyvolávalo takové stavy jako těsně před ztrátou vědomí způsobenou kolapsem krevního oběhu. Nějak se to ale ustálo a pařící publikum, jemuž dominovala plastová chlupatá obluda Kaisa, co se na nás se svým šíleným vlastníkem a jeho kámoškou přijela podívat už podruhé (ona byla už na Beltis Time 3.4.) a nyní se mohla opět kochat houpavým výhledem z nadhlaví černooděného davu, vypadalo poměrně spokojeně (asi neslyšeli to, co já, alébrž něco nejspíš poslouchatelnějšího, ale stejně se divím). Po našem setu šli SDOS na holení. Protože bylo už trochu pozdě, dav poněkud prořídl, ale dával si to dál. Já jsem samozřejmě zabrala své místo v první řadě, abych mohla koulet oči a cenit zuby na Doktora, který už ale bohužel začíná být vůči mým kreacím imunní. Přesto se mi ale povedlo ulovit pár parádních záběrů do foťáčku, všechno to ale nakonec přebil náš basák Ondra, veliký to fanoušek SDOS, jenž mi po dohrání SDOS hodil do objektivu tak luxusní ciferník, že je rázem strčil levou zadní do kapsy. Po SDOS začli zvučit Abstract, já jsem oběhla všecky své oblíbence, kteří se v inkriminovanou dobu ještě nalézali na místě činu, a odebrala jsem se domičku. Trošku mi bylo Abstract líto, protože ti mohli začít hrát tak v půl druhé v noci a bylo na ně asi jenom 7 lidí. A neméně líto mi bylo SDOS, kteří měli na pódiu své bedny a tedy museli čekat, až Abstract dohrají, a to je ještě čekala noční cesta do Brna. Halt by bývalo možná bylo lepší začít v těch sedm, jak bylo původně v plánu, si tedy myslím já.

Obecné poněkud neutěšené skvóre: ca 80 platících spoluobčanů

Mé osobní skvóre: 2 zapalovače a Radalfovo tričko, které jsem dostala na hlídání a zašantročila.

Brno 8. 5. 2010

Na sraz na Chodově jsem se doručila přesně na třetí, abych zjistila, že tvorus, který mě k tomuto instruoval, přijde nejdřív v půl čtvrté. Nějak se mi u metalistů stává koloritem, že kdo vyhlásí sraz, přijde na něj později. Ale tvorus Tomášus měl misi ne ledacjakou, nejenže u něj doma spinkala celá Abstractí banda, ale ještě bylo potřeba předvést jejich bubeníkovi celou naši matičku Prahu, páč tu ještě nikdy nebyl. Takže tohle je jasná omluvenka. Po chvilce zevlování a trajdání jsem nalezla 4 naše ušáky a společně jsme se dokýblovali až ke Klepetusovi s Abstract, hovějícím si na zahrádce u cukrárny. Tam jsem se s Abstracty domluvila, že pojedu s nimi a jejich malej roztomilej klávesáček pojede místo mě s Aleškusem. To abych konečně mohla spáchat sondu do Abstractích duší. Bylo potřeba ještě posečkat na Aleškuse a pak už šup šup. Cesta za poslechu největších diskohitů 90. let (Bože, jak krásně se po těch 5 týdnech cestovního metalu poslouchaly) a ustavičného žvanění s Peterem mi s Abstracty uběhla raz dva. Po příjezdu jsme akorát stihli SDOS vynášející společně s našimi své bedny z auta do klubu, což mě potěšilo. Taky mě potěšilo, že mi hoši přivezli z benzinky fungl nový trychtýř na hraní. Též mi řekli, že maj pro mě speciální efekt na dudy. Vzápětí jsem nalezla Velemyše, což mě potěšilo nebetyčně. Bylo potřeba, aby mi Velemyš ukázal svoje nové parádní extrasuperhypernejlepší dudy na světě. Velemyš přemýšlel, kde by se patřičně slušelo dělat randál, aniž bychom se nějak moc konfrontovali s okolím, a pak to vymyslel nejlíp – poprosil pána u baru, esli by nás pustil do zázemí. Tak jsme to tam vybalili a pán u baru chodící do zázemí měl pak celou tu půlhodinku nějaký zkřivený obličej stejně jako slečna servírka, co přišla nějak během toho do práce. Nechápu to – tak luxusní a úžasný nástroj a lid to ani neocení.. . Musím uznat, že tyhle Velemyší dudy nemají chybu a že mi na ně šlo hrát prakticky hned, zdaleka to není taková práce jako s dudami, které mám půjčené od Velemyše na trénink. Když už pán u baru i se servírkou vypadali opravdu hodně zdevastovaně a přišel basák Ondráš, že prej už to pár lidem venku taky leze na nervy (tomu se mi nechce věřit), poděkovali jsme, omluvili jsme se a vyklidili pole. Pak jsem pro změnu vzala zázvorový nálev, začla s ním nalévat sebe a angínou stiženého Radalfa a šli jsme ven procvičovat intonaci a vítat nově příchozí společným libozvučným krákoráním. Zázvor je afrodiziakum a páč Radalf vypadal v Praze po koncertu celkem nepoužitelně (pořád krční potíže), usoudila jsem nyní, že to bude chtít nějaký nepatrný trik. Potom jsme s Radalfem šli omrknout Unfairy Tales, naše hosty toho dne, a po obhlédnutí atmosféry jsme se odebrali každý jinam a tak po zrůdnu. Známých bylo opravdu habakuk. Doktorovi u vchodu se vstupenkami jsem předvedla, jak už umím hrát na trychtýř, a dala jsem mu kaštan. On hned sroloval časopis Reflex, nabil ho kaštanem a svým mohutným fukem začal ostřelovat schody s případnými uživateli. Prostě večer krásně plynul. Po Unfairy Tales nám k povídacím kratochvílím krásně hráli Abstracti a po nich už jsme šli hrát my. Kromě toho, že mi tak nějak odešel u dud drát mezi mixem a vysílačkou, co už na pár koncertech trošku blbnul, a tudíž jsem chvilku nebyla slyšet s dudami, než se to opravilo místním jagem, to byl zvukově moc vydařený koncert, a to jak na pódiu, tak směrem ven. Zvláště Radalf si to moc užil, protože když člověk slyší blbosti, špatně se hraje, ale úplně mizerně zpívá, a to tady fakt nebylo. Afrodiziakální účinky zázvoru se myslím naplno projevily, protože naši hoši předvedli chlípnou a divokou show plnou násilí a obskurností, což se publiku hádám líbilo. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že SDOS nesplnili slib a neudělali speciální efekty mým dudám, které mi předtím slíbili. Tak si počkám na Plzeň a tam už je k tomu dokopu Velemyš si naše vystoupení moc chválil, což mě velmi těší. Po nás šli SDOS, takže mise byla jasná. Trychtýř, foťáček a šup před Doktora, mávat a fotit. Ale fakt už to nemá moc cenu mu tam dělat divadýlka, interakce už jsou mizivé. Ale i tak jsem si fajně užila. Poté, co dohráli SDOS, bylo v případě mé osoby potřeba bleskově se sbalit a odjet s Aleškusem a Radalfem domů. Ostatní zůstávali na rozlučkovou party, my se halt museli rozloučit rychleji.

Bylo to fajn, doslova nejlepší, hoši, a doufám, že se v této trojce ještě na pódiích potkáme!!!!!

0becné poněkud neutěšené skvóre: ca 70 platících spoluobčanů

Moje osobní nešťastné skvóre: Zapomenutý pařát s CD Dissolving of Prodigy v backstage na Melodce.

Mé osobní velmi utěšené skvóre: Fungl nový černočerný trychtýř na pohonné hmoty.

Ewenica

Fotoreporty navazující na tento report naleznete na xichtknize (nejen) ZDE (Cruadalach) a ZDE (SDOS, nutno se prohrabat nezáživnostmi ve tvaru Vlasy a Doktora zachycených v akci ze všech úhlů a narazíte na zlatou žílu).